Voltiž: Gymnastika a akrobacie na koni

Historie voltiže sahá až do starověku. Závody se konaly již ve starověkém Římě, kde byla voltiž také součástí výcviku vojáků, kteří si tak zlepšovali svou obratnost. Ta pro ně byla při bojích nezbytná. Postupem času se pak voltiž vyvinula v samostatný sport a zařadila se po bok dalších jezdeckých disciplín. V roce 1920 byla zařazena mezi olympijské sporty.

V čem tedy tato disciplína spočívá a jak vypadá? Při voltiži se nejčastěji cvičí na cválajícím nebo krokujícím koni, kterého vede lonžér na kruhu o průměru přibližně 15 m. Na závodech cvičí buď jednotlivec, dvojice nebo skupina. Soutěžící během závodů předvádí povinnou a volnou sestavu. Povinná sestava se pro jednotlivé kategorie liší. Ve volné si pak cvičenec cviky vybírá dle své výkonnosti. Všechny sestavy jsou prováděné v dresu, který tematicky ladí k hudbě, kterou si cvičenec sám vybírá.

Rozhodčí hodnotí jednotlivé cviky známkami 0 až 10, s tím, že mohou známkovat s desetinnými čísly. Kromě sestav cvičenců se hodnotí i chod koně a jeho sehranost s lonžérem. Při volné sestavě pak ještě i umělecký dojem a technika, která zahrnuje obtížnost cviků a jejich provedení. Obtížnost jednotlivých cviků se rozděluje do tří kategorií: lehká, středně těžká a těžká. Při závěrečném hodnocení se průměruje součet známky z povinné a z volné sestavy. Tento součet pak tvoří celkovou výslednou známku.

Jelikož se nejedná o klasickou jezdeckou disciplínu, kůň nemá sedlo, ale tzv. voltižní madla. Dalším vybavením je voltižní deka (peřinka nebo podložka), která kryje záda koně. Dále se využívá molitanové vyztužení pod madla. Nesmí chybět také vyvazovací otěže a lonž, na které je kůň veden lonžérem. Lonžér navíc využívá voltižní bič, který je dlouhý přibližně 3–4 m, a šlahoun. Mezi volitelné pomůcky patří bandáže a chrániče nohou.

I když tato disciplína není příliš známá, divácky je velmi zajímavá. Její výhodou je, že propojuje mnoho sportovních disciplín, například gymnastiku, tanec a akrobacii. K tomu samozřejmě nesmí chybět ani fyzická – posilovací – průprava. Jelikož se jedná o disciplínu, kde tým tvoří cvičenec, lonžér a kůň, je důležitý také zodpovědný přístup ke zvířeti a péče o něj. Voltiž tak člověka rozvíjí jak po fyzické, tak po duševní stránce.

Na závěr bych ráda zmínila nějaké perličky a zajímavosti týkající se této disciplíny. V roce 2008 probíhalo MS ve voltiži u nás v České republice, konkrétně v Brně, a mistrem světa se stal český zástupce Petr Eim.

O 10 let později, v roce 2018, se česká ekipa zúčastnila světových jezdeckých her v Tryonu a umístila se na krásném 7. místě.

Celkově je v České republice velmi rozšířena také paravoltiž jako odvětví hiporehabilitace. Oddíly, které se věnují paravoltiži, najdeme na Moravě i v Čechách a celkem registrují asi 60 cvičenců.

V tomto díle jsme se seznámili s první jezdeckou disciplínou a vy už se můžete těšit na další! Druhý díl série nebude o ničem jiném než o drezuře.