Jak vybrat a používat buzolu

Zjednodušeně řečeno: buzola je kompas, který má navíc další součásti, jako třeba destičku, přichycení na palec, stupnici, lupu, úhloměr a podobně. A co se týče Angličanů, tak ti mají pro buzolu i kompas jedno slovo: compass. Ve sportovním odvětví se buzola používá při orientačním běhu a dalších orientačních sportech.

Při orientačním běhu nám buzola pomáhá se zorientovat, určit sever a s pomocí mapy zjistit, kterým směrem se máme vydat. Když se nacházíme v jednoduchém terénu s dobrou viditelností, příliš ji nevyužijeme. Pokud však běžíme terénem se sníženou, nebo takřka nulovou viditelností bez výrazných objektů a vrstevnicových tvarů, pak je buzola nejlepším přítelem a nepostradatelným parťákem. Díky ní si nastavíme azimut nebo hrubý směr a jasně víme, kterým směrem se při závodu nebo tréninku vydat.

Mezi jednotlivými buzolami mohou být rozdíly v různých komponentech:

střelka (její rychlost ustálení, barva a šířka), kolečko (může být otočné se stupnicí kolem dokola, s písmeny světových stran nebo fixované s barevnými výsečemi na okraji, případně bez jakéhokoliv zabarvení), měřítka a centimetry (hlavně na deskových buzolách).

Pro orientační běh využíváme několik typů buzol. Základním typem je klasická desková buzola, kterou používají především začátečníci. Můžeme se s ní však setkat i mezi špičkovými elitními závodníky, kteří na tento typ buzoly nedají dopustit. U začátečníků je velmi důležitá pro výuku správného určení a držení azimutu. Úchop a držení buzoly zde záleží čistě na nás.

Druhým hojně využívaným typem pro orientační běh je palcová buzola. Tu si vybereme pro palec či ruku podle preference. Nezáleží na tom, jestli je člověk pravák nebo levák. Palcovou buzolu nosíme tak, že si ji připevníme na vybraný palec a mapu již nepřikládáme jako u deskové buzoly, ale rovnou ji držíme složenou přímo v ruce pod buzolou. U většiny palcových buzol je strana pevně daná, ale existují i typy, kde je kolečko otočné a lze tak strany přehodit.

Existuje také náramková buzola, ale ta se používá zřídka a spíše jen pro sprintové (městské) závody, které jsou navigačně (směrově) méně náročné než závody lesní. Skládá se z kolečka a přídavných pásků, kterými si ji připevníme na zápěstí.

Výběr buzoly závisí také na úrovni závodníka. Nováčci mohou tedy začít se základním modelem deskové buzoly, ale ti rychlejší pak mohou zvolit už buzolu rychloustalovací, která se dělá v provedení deskovém i palcovém. Taková buzola umožňuje kombinovat rychlý běh s precizním držením směru, tím pádem i bezchybnou navigaci, což ocení každý elitní závodník. Všechny tyto úkony jsou samozřejmě prováděny za běhu bez jakéhokoliv zastavení.

Jako příslušenství může být k buzole pořízena lupa. Ta slouží k detailnějšímu čtení mapy hlavně v případech, kdy jsou použita méně podrobná měřítka nebo se probíhá skrz složité kamenité a rozbité pasáže, kde ji využijeme k bližšímu čtení. Typicky pro orientační běh používáme měřítka 1:4000 (sprint), 1:10000 (většina závodů) a 1:15000 (klasická trať).

Základem je vždy držet buzolu ve vodorovné poloze. Abychom mohli vyběhnout správným směrem, musíme si zorientovat mapu tzv. do severu. Neznamená to, že my sami se musíme otočit tam, kam ukazuje střelka buzoly, ale je potřeba si zarovnat mapu podle střelky. K tomu se využívají severojižní čáry, které by každá mapa pro orientační běh měla mít. Pokud nemá, tak se dá využít pravidlo o textu na mapě (např. čísla kontrol, reklama, název mapy), který je vždy orientován na sever.

Ideální postup je čelem se natočit k dalšímu bodu či kontrole, kam se chceme navigovat a pak si mapu podle buzoly srovnat. Získáme tím hrubý směr dalšího pohybu. Abychom tento směr dále udrželi, je nutné kontrolovat případné odchýlení. To provedeme opakováním výše zmíněného zarovnání mapy do severu. Pokud střelka buzoly neukazuje stejným směrem jako severojižní čáry, pak jsme se od původní dráhy odchýlili a musíme se opět srovnat do správného směru. Ideální je kontrolovat svůj směr pomocí buzoly průběžně, abychom se vyvarovali chyb.

Palcová buzola je vymyšlena tak, abychom ji mohli společně s mapou držet v jedné ruce. Ve chvíli, kdy máme buzolu na palci, tak sevřeme mezi ním a zbytkem prstů mapu a hned vidíme, zda je zarovnaná do severu či ne. Zároveň si špičkou buzoly můžeme ukazovat v mapě body, kam míříme nebo kde zrovna jsme. Všechny tyto aspekty jsou důležité pro plynulou navigaci.

Buzola je tedy nedílnou součástí výbavy pro orientační běh. Pomáhá nám si zorientovat mapu na sever a vyrazit tak správným směrem na všechny naše kontroly. Rozhodně ale musíme dávat pozor, jestli se v našem okolí – nebo přímo u nás – nenachází něco, co může buzolu zmagnetizovat. Základem každé buzoly je totiž magnetická střelka, která nám ukazuje směrem k magnetickému pólu Země. Zmagnetizovaná buzola pak neukazuje správným směrem a může nás zavést do… velkého průšvihu.

Motto na závěr zní: „Bez buzoly do lesa nelez!“