Lonžování 2/3: Hurá na trénink
Slyšeli jste o lonžování a nevíte, co si pod tímto pojmem představit? Nebo jste v této jezdecké disciplíně začátečník a potřebujete rozšířit své znalosti? Připravila jsem pro vás sérii článků o lonžování, kterému se věnuji již několik let. V prvním dílu jsme si shrnuli základní informace o tomto typu tréninku koně. Řekli jsme si něco o základním vybavení a seznámili jsme se s voltiží. I když se může na první pohled zdát, že je tato aktivita jednoduchá, práce s koněm má svá pravidla a zásady. U lonžování asi více než u jakékoliv jiné jezdecké aktivity platí – kolik lidí, tolik názorů. V tomto dílu se podíváme na samotný trénink. Vysvětlím vám jak s koněm pracuji já, jak manipulovat s lonží a zmíním i povely a následné pochvaly. Tak pojďme na to!
Kateřina Garetová
01/03/2021
RadaPRÁCE NA LONŽI
Jak jsme si popsali v minulém díle Lonžování 1/3: Proč a jak začít, lonžování je v podstatě vedení koně na dlouhém provazu (lonži) po obvodu kruhu. Velikost obvodu však nemusí být stále stejná. Ideální variantou je kruh při tréninku zvětšovat nebo zmenšovat podle potřeby a kondice koně. Kůň je schopen chodit na tak dlouhé lonži, která odpovídá délce od udidla (tedy od koutku huby koně) po kořen jeho ocasu. Tady je důležité jít ale postupně. Samozřejmě nemůžete k takovému ohnutí nutit koně začátečníka nebo koníka hned na začátku práce. Vždy je proto důležité trénink malých kroužků přizpůsobit schopnostem a zkušenostem koně a pravidelně je trénovat – začít většími a postupně je zmenšovat. Pokud se kůň na malém kruhu necítí komfortně nepřinese to kýžený efekt a může vám tzv. „vypadávat po pleci”. Jednoduše, pokud máte zkrácené svaly na zadní straně stehen a při předklonu nedosáhnete na zem, větší efekt bude mít postupné protahování, než pokrčení kolen. Tam sice výsledku docílíte hned, ale za to ne dlouhodobě.
DRŽENÍ LONŽE
Nejpříjemnější a nejlepší kontakt s koněm máte, když lonž držíte podobně jako otěže. To znamená, že malík máte provlečený pod lonží a směřujete jej k hlavě koně, potažmo k zemi, a palec pod lonží směřujete nahoru k sobě. Loket máte pokrčený u těla. V tomto postavení má ruka správný kontakt s koňskou hubou a je pružná. Můžete tak rychle reagovat, kdyby kůň zakopl nebo se lekl. Je to v podstatě stejné, jako když sedíte v sedle. Musíte dbát také na to, aby lonž nebyla přetočená. Přetočená lonž pruží a to opět narušuje kontakt s hubou koně.
Rozhodně nedoporučuji omotávat si lonž kolem ruky, protože je to poměrně nebezpečné. Když kůň trhne hlavou nebo se lekne a začne utíkat, může vám způsobit velmi nepříjemná zranění ruky. Nehledě na to, že ani samotný lonžér se nebude při práci cítit komfortně a komunikace s koněm tak bude o dost složitější a omezenější. Pokud jste začátečník, je to poměrně častá chyba, avšak vyplatí se pracovat na jejím odstranění.
POVELY A ZMĚNY TEMPA
Nejprve si řekneme více o komunikaci s koněm. Když chcete dát koni jakýkoliv povel, je důležité koně nejprve oslovit jménem, a až poté říct povel. Dalším pravidlem je, že pro každý povel používáme pouze jedno určité slovo a to i v případě, že koně střídavě lonžuje více osob. Pokud je kůň na některé povely zvyklý, je zbytečné ho přeučovat na jiné jen proto, že si myslíme, že je to lepší nebo správné. Když například kočárový kůň zná povel „prr“, je zbytečné ho na lonži přeučovat na povel „stůj“, i když si myslíme, že je to tak vhodnější. Pro koně je naše mluva cizím jazykem a pokud jakýkoliv povel změníme, kůň mu nerozumí. Pak se zlobíme, že nás kůň neposlouchá, ačkoliv to není tak úplně jeho vina. Koně vnímají především intonaci našeho hlasu, takže není ani tak důležité, co říkáme, ale spíše to, jaký tón pro povel použijeme. Kdybychom například koni nadávali, ale říkali jsme to naprosto klidným a vyrovnaným hlasem, kůň to nebude brát jako nadávání, ale spíše jako pochvalu.
Pokud chcete měnit tempo, musíte na to koně včas upozornit. Tón hlasu vždy přizpůsobte tomu, zda chcete tempo zrychlit, nebo zpomalit. Pokud chcete zpomalit, použijte klesající tón hlasu. Naopak pokud chcete zrychlit, postupně tón hlasu při povelu zvyšujte, aby byl hlasitější a důraznější. Důležitá je kromě pobídky i řeč těla, kterou kůň také velmi intenzivně vnímá. Při zpomalování tempa se uvolněte, při vyslovování povelu vydechněte. Musíte být naprosto přesvědčeni a v souladu s tím, co říkáte. Svůj pohled při zastavování soustřeďte na hlavu koně. Zrychlování se naopak vyznačuje energií, takže tak musí působit i váš postoj a svůj pohled směřujte na zadní nohy koně. Kůň má svůj pomyslný „motor“ v zadních nohách, takže na nich vždy nejjistěji poznáte změnu tempa, ke které se kůň chystá, a díky tomu můžete včas zareagovat.
Můj tip: Pokud vám kůň při práci zastavuje, aniž byste mu dali povel, možná je problém právě ve vašem postoji těla. Pokud mu koukáte do očí a přitom mu z klusu říkáte „HOP”, je pro něj pobídka špatně pochopitelná.
Dalším problémem v postavení těla může být vaše hlava. Pokud se na lonžování soustředíte, může vám hlava klesat ke straně. Možná máte pocit, že to vypadá profesionálně, ale věřte, že pravý opak je pravdou. I tento zlozvyk však jde při troše snahy odstranit.
Při samotné pobídce nejdříve koně oslovíme jménem, čímž mu dáme najevo, že přijde změna a má být v pozoru. Poté dáme povel a dle potřeby můžete pozvednout lonžovací bič. Na provedení povelu má kůň přibližně 3–4 kroky. Pokud do té doby kůň nezareaguje, použijte silnější pobídku a tou je lonžovací bič.
POCHVALA A ZÁBAVNÝ TRÉNINK
Způsob odměňování koně samozřejmě záleží na přesvědčení každého jezdce a lonžéra. Můžeme použít buď pamlsky, například při změně směru, ale často postačí i pochvala hlasem. Ta má výhodu v tom, že i na dlouhé lonži je kůň odměněn ihned po provedení cviku. Stejně jako při povelech, i u pochvaly je vhodné používat jedno konkrétní slovo, které ale nepoužíváme pravidelně. Pochvalu tedy dostatečně nevyjádříme například slovy „hodný“ nebo „šikovný“, protože tato slova používáme i v případě, že chceme koně uklidnit, když se plaší, nebo když třeba jen nastoupí do vozíku. Ideální je vybrat si slovo, které není v obecné mluvě ke koni často využívané – například já používám „pašák“ nebo „pašanda“.
Pochvala je na lonži velmi důležitá a měla by probíhat často a správně. U mladého koně to platí dvojnásob. Kůň totiž na lonži běhá stále dokola, což pro něj není vůbec přirozené, a pokud mu lonžování neuděláte dostatečně zajímavé a zábavné a nebudete ho dostatečně chválit, přestane ho bavit a nebude vás poslouchat.
Jednou z možností, jak koni lonžování udělat zábavnější, je měnit velikost chozeného kruhu. Abyste tedy nechodili stále dokola bez jakéhokoliv zpestření, je dobré například občas vyjít z kruhu rovně a pokračovat po dlouhé stěně. Potom koníka můžete zase stočit na kruh – tomu se říká tzv. „kroužkování”. Při tomto cvičení krásně můžete střídat i tempo a postupně zpomalovat nebo zrychlovat. Tím výborně udržíte jeho pozornost a zároveň ho nutíte podsazovat záď. Dalším možným zpestřením jsou kavalety. Ty můžete použít při tréninku dvěma způsoby. Prvním je jejich umístění na kruhu, druhým umístění na stěnu. V druhém případě lonžujeme na kruhu a občas vyvedeme koně na stěnu, kde zdolá kavaletky, a poté se vracíme zpět na kruh.
NEPRAVIDELNÝ KRUH
Občas se nám může stát, že kůň v některých částech kruh zvětšuje, jinde naopak zmenšuje. To může být způsobeno okolním prostředím. Velký vliv na to může mít přítomnost jiných koní nebo východ z jízdárny. Pokud se za jízdárnou pasou koně, váš kůň jim chce být co nejblíž, proto dle toho přizpůsobuje svůj kruh. Na straně, která je od koní dál, kruh zmenšuje nebo zrychluje tempo, aby tuto část zdolal co nejrychleji. Naopak na straně blíže koním tempo zpomaluje nebo kruh zvětšuje, aby se jim co nejvíce přiblížil. Pokud u východu z jízdárny kruh zvětšuje a na druhé straně zmenšuje, chce jít domů. V těchto případech je důležité, abychom situaci předvídali a vždy dali důraznější pobídku buď pro zvětšení, nebo pro zmenšení kruhu v místech, kde je to potřeba. Pokud kůň sám od sebe zmenšuje kruh, nikdy mu neustupujte. Právě naopak – nakročte směrem ke koni a pobídkou biče na plec a hlasovým povelem (např. „Jdi dál“) od sebe koně odežeňte. Další možností je změnit místo lonžování, přejít například na druhou stranu jízdárny, kde ho nebude nic rušit.
Z prvních dvou dílů už tedy víme, co to lonžování je, ale i jak konkrétně s koněm pracovat, na co si dávat pozor, co je vhodné a co ne. Pro lonžování však není důležité jen vědět, jak a co dělat, ale také mít správné pomůcky. Proto je tu třetí závěrečný díl Lonžování 3/3: Pomůcky, ve kterém si je všechny podrobněji ukážeme a popíšeme. Pokud se chcete o tomto odvětví dozvědět co nejvíce, neváhejte a přečtěte si i poslední část!