Lonžování je základem komunikace s koněm. První díl seriálu vám vysvětlí přínosy a naučí vás základní techniku vedení koně.
Abychom vysvětlili tento pojem i těm, kteří o lonžování zatím nic nevědí, začneme od úplného začátku. Jedná se o práci koně ze země na dlouhém laně/provaze. Uprostřed kruhu o ideálním průměru přibližně 18 až 20 metrů (tento rozměr se využívá pro voltiž) nebo menším stojí lonžér který za pomoci hlasu, biče a řeči těla komunikuje s koněm. Provazu, který spojuje koně s lonžérem se říká lonž. Ta dává celé této aktivitě jméno.
Důvodů, proč koně lonžovat je mnoho. Může být přípravou na obsednutí nebo zapřahání mladého koně, který se při něm učí vnímat člověka a reagovat na jeho povely. Na lonži můžete koně opohybovat před vlastním ježděním v sedle nebo lonžovat ,,jen” místo ježdění. Jízda na lonžovaném koni je velmi často využívána při výcviku začínajících jezdců. Na lonži můžeme také naučit koně základy jízdárenské práce, které pak můžeme rozvíjet pod sedlem. Dále je lonžování využíváno při jedné z jezdeckých disciplín – voltiži. Správným lonžováním zvyšujeme fyzickou kondici koně, zlepšujeme jeho ohebnost a poslušnost.
V první řadě je nezbytné si stanovit cíl a důvod, proč koně lonžovat, protože na základě cíle a důvodu se budete rozhodovat, jak často budete lonžovat nebo případně jaké pomůcky zvolíte. Jiný přístup vyžaduje mladý kůň při přípravě na obsedání a jiný zase kůň, kterého je třeba pouze opohybovat.
Ještě předtím, než se vydáte na první trénink, je potřeba mít kvalitní vybavení na lonžování. Je třeba, abyste měli již od prvních momentů alespoň základní pomůcky v kvalitě, která vyhovuje vám i koni. Pokud se začnete učit s nevhodnou nebo nepříjemnou výbavou, a to jak pro vás či vašeho koně, osvojíte si špatné návyky. Je důležité, aby nejen kůň, ale i lonžér se cítili ,,v pohodě”. Celková nálada a rozpoložení lonžéra ovlivní i výkon jeho koně. Základních pomůcek je skutečně pár, ale jejich výběru věnujte pozornost a vyzkoušejte jich co nejvíce.
Kůň by měl mít na hlavě uzdečku, ohlávku nebo lonžovací obnosek. Neexistuje jednotná rada, kterou z těchto možností zvolit. Je to na vaší úvaze a zkušenostech. Já dávám přednost uzdečce nebo lonžovacímu obnosku. Záleží pak na citlivosti koně a komunikaci s ním. I obnosků je více typů a každý trochu jinak působí. Osobně bych se ale vyvarovala levným verzím nylonových obnosků. Další výbavou, která by koni neměla při lonžování a i jiné práci chybět, jsou chrániče. Výběr přizpůsobte potřebám koně.
Nezbytnou složkou výbavy pro lonžování je pak lonž samotná. Při výběru je důležité, aby měla co nejlehčí karabinu nebo jen zapínací kožený řemínek na přezku. Ideální je, pokud lonž nemá jakýkoliv obrtlík navíc. Kůň jistě ocení, že je lonž lehčí a váha karabin a obrtlíků nepůsobí na jeho hubu . I kontakt s hubou koně je díky nepřerušované lonži přesnější. Lonž by měla být měkká do ruky, ideálně bavlněná, která vám při rychlejším pohybu koně nespálí ruce. Pokud si nejste jisti chováním koně, určitě stojí za to, když si ruce budete chránit jezdeckými rukavicemi.
Mezi základní lonžovací pomůcky bych zařadila ještě lonžovací bič, případně obřišník. Ten se bude hodit v případě, že máte v plánu používat další lonžovací pomůcky, které se upevňují právě na obřišník.
Voltiž je jezdecká disciplína, u které se bez lonžování neobejdeme. Lonžér vede koně na kruhu o průměru 18 metrů a zároveň předvádí jezdec na koni gymnastické prvky. V nezávodním měřítku této disciplíny můžeme využít pro malé děti, kterým pomáhá k lepší stabilitě při prvních lekcích jízdy. V závodní oblasti se jedná o provádění cviků cvičenci, a to v kroku či ve cvalu. Cvičenci předvání povinnou a volnou sestavu, senioři pak i sestavu technickou. Na koni cvičí jak jednotlivci, tak dvojice či skupiny. Soutěží se v několika kategoriích, nejmenší jsou zařazeni v kategorii děti (D), dále mladší junioři (JB), starší junioři (JA) a senioři.
Od voltiže je pak odvozená paravoltiž, kterou cvičí děti s handicapem na koni vedeném na lonži v kroku. I tady jsou děti rozděleny do kategorií, avšak ne podle věku, ale dle jejich handicapu. Jedná se o jistou formu hiporehabilitace, která navazuje na hipoterapii.
Každý kůň je stavbou těla i fyzickou zdatností jiný. Proto u jednoho koně některé pomůcky fungovat mohou, ale u dalšího koně budete volit jiný postup práce i vybavení. Já se na vás budu těšit u dalšího dílu Lonžování 2/3: Hurá na trénink, kde se zaměříme trochu blíže na konkrétní práci s koněm.
