Není tuk jako tuk
Abychom pochopili, s čím máme tu čest, musíme znát dva základní typy tukové tkáně, která se běžně nachází v lidském těle. Existuje totiž bílá a hnědá tuková tkáň.
Viscerální tuk představuje výrazně větší riziko než ten povrchový. Zjistěte, proč je tak zákeřný a jak se ho přirozenou cestou natrvalo zbavit.
Abychom pochopili, s čím máme tu čest, musíme znát dva základní typy tukové tkáně, která se běžně nachází v lidském těle. Existuje totiž bílá a hnědá tuková tkáň.
„Klasický“ tuk, který si většina z nás představí, když se řeší hubnutí a nadbytečná kila. Skládá se z buněk (adipocytů), které ukládají energii ve formě triglyceridů. Zní vám to povědomě z výsledků krevních testů? Přesně tak, jejich vysoká hladina nevěstí nic dobrého.
Bílá tkáň ale není jen pasivní skladiště. Plní další důležité role:
Tento tuk je úplně jiný. Jeho hlavní funkcí je produkce tepla a regulace tělesné teploty. Je plný mitochondrií (malých buněčných elektráren) a paradoxně obsahuje jen velmi málo tuku. Nejvíce ho mají novorozenci, s věkem nám ubývá. Pro naše téma není tak podstatný, protože to není ten, který si pěstujeme přejídáním.
Hlavní rozdíl je v jejich umístění.
Válka s celulitidou není válka s viscerálním tukem. Je důležité si uvědomit, že ne každý podkožní tuk je celulitida. Celulitida je důsledek poruchy krevní a lymfatické mikrocirkulace ve tkáni. Projevuje se jako „pomerančová kůže“, která je především kosmetickým problémem. Její rapidní zhoršování ale může upozornit na jiné zdravotní problémy. U žen slouží jako energetická rezerva v těhotenství a kojení, po menopauze, kdy tato rezerva ztrácí svůj původní smysl, se tuk začíná více ukládat do oblasti břicha.
Zatímco podkožní tuk je spíše pasivní zásobárnou, viscerální tuk je metabolicky velmi aktivní. Neustále uvolňuje do krve mastné kyseliny a zánětlivé látky, což má vážné zdravotní následky:
Protože je tento tuk skrytý, nemůžeme ho jednoduše přesně změřit. Existují sice speciální metody jako DEXA sken, ale ty jsou nákladné a běžně se nepoužívají. Jako nejvhodnější jednoduchý antropometrický ukazatel množství viscerálního tuku se proto používá hlavně obvod pasu.
Abyste určili rizikovou hodnotu viscerálního tuku, bude vám stačit krejčovský metr.
Změřte si obvod pasu v nejužším místě (zhruba v polovině mezi spodním okrajem žeber a horním okrajem pánevní kosti). Podle odborných doporučení by hodnoty pro evropskou populaci neměly přesáhnout:
A teď to nejdůležitější: jak na něj? Dobrá zpráva je, že viscerální tuk reaguje na změnu životního stylu mnohem lépe a rychleji než ten podkožní a dokonce i malý úbytek má pozitivní vliv na vaše zdraví.
Nesnažte se nic urychlovat zázračnými pilulkami nebo drastickými dietami. Nejlepší je dělat trvalé a rozumné změny.
Nemusí z vás ze dne na den být vrcholový sportovec. Důležité je začít a udržet v tréninku pravidelnost.
Chronický stres vede k nadprodukci hormonu kortizolu, který přímo podporuje ukládání tuku v oblasti břicha. Najděte si techniku, která vám vyhovuje. Můžete zkusit jógu, meditaci, různá dechová cvičení, nebo prostě procházky v přírodě.
Nedostatek spánku narušuje hormonální rovnováhu, zvyšuje chuť k jídlu (hlavně na sladké a tučné) a zpomaluje metabolismus. Snažte se spát 7–8 hodin denně, podle toho, jak vám to vyhovuje.
Krátkodobé a drastické diety bývají cestou do pekel. V 90 % případů vedou k tzv. jo-jo efektu, kdy naberete zpět více, než jste zhubli. Místo toho se soustřeďte na pomalé a udržitelné změny. Učte se naslouchat svému tělu, jíst, když máte hlad, a přestat, když jste sytí.
Viscerální tuk je tichý, ale nebezpečný soupeř. Na rozdíl od tuku podkožního, který nás trápí hlavně esteticky, ten viscerální přímo ohrožuje naše zdraví. Dobrá zpráva ale je, že nad ním máme moc. Každý krok ke zdravějšímu životnímu stylu, ať už je to menší porce hranolků, procházka místo kávy nebo o hodinu spánku navíc, se počítá.
