Stezka rybářů v Portugalsku: Cesta podél oceánu

Inspirujte se na dálkový trek. Přečtěte si průvodce po Fisherman's Trail v Portugalsku – praktické rady, trasa a zážitky.

Oficiálně Rota Vicentina (nebo také The Fisherman's Trail) je stále populárnější stezka táhnoucí se při portugalském pobřeží. Je rozdělena na 13 etap, které dávají dohromady 226,5 km dlouhý trek. Nejkratší úseky mají okolo 11 km, nejdelší z nich měří 22 km. Když ale přidáte odbočky, cesty na ubytování a kroky navíc obětované krásným výhledům, mohou vám chytré hodinky v nejnáročnějších dnech napočítat i 28 kilometrů.

Jde o jeden z nejkrásnějších pobřežních treků na světě, který má navíc velmi přívětivý výškový profil. Na téměř 230 kilometrech vás totiž nečeká žádné prudké stoupání nebo klesání, na kterém byste si odrovnali kolena a zbytečně zvyšovali tepovku, protože většina trasy vede po mírně kopcovitém pobřeží. Jediná zákeřnost čeká při prvních dnech, ve kterých vás modro zelené značení protáhne hlubokým pískem.

Rota Vicentina je poměrně známá, takže určitě nepočítejte se samotářskou duchovní cestou, na které nepotkáte ani živáčka. V nejrušnější dny s vámi některé z oblíbených etap projdou klidně stovky lidí. Jiné dny spočítáte ostatní poutníky na prstech ruky. Dav se každopádně na trase roztrhá a tak se nemusíte bát, že byste pro sebe neměli dost místa.

Pro koho trek je?

Samotné nás překvapilo, že jsme výrazně snižovali věkový průměr osazenstva. Ano, potkáte i mladé páry, většinou si ale tuto trasu vybírají lidé nad 50 let. A to obzvlášť na jaře, kdy mají jistotu, že je nebude sužovat vedro. Část trasy jsme absolvovali ve společnosti britského páru, jemu bylo 76, ona v podobném věku. Jejich tempo bylo srovnatelné s tím naším, ne-li vyšší. Z náročnosti tedy obavy opravdu mít nemusíte. Potkávali jsme rodiny s malými dětmi, skupinky kamarádek, co si vyrazily na dovolenou, občas nějakého běžce anebo celé rodiny, čítající několik generací, které se společně vydali na výlet.

Kde přespávat?

Portugalské pobřeží Vicentina je plné chráněných lokalit, uvidíte sami. Na cestě máte občas pocit, že jdete botanickou zahradou. Žádné hnusné paneláky, resorty ani nevkusné plážové promenády, jen krásná příroda. Ta je tady také díky tomu, že je v oblasti zákonem zakázané divoké kempování i bivakování. Někteří trekaři zákazy porušují, na začátcích a koncích etap (a často i v jejich polovinách) je ale dost vesniček a měst, ve kterých najdete hostely, apartmány i kempy, v nichž je možné legálně nocovat. Za pokoj dáte v květnu zhruba 2000–⁠⁠⁠⁠⁠⁠2500 korun, ve dvou je to proto ekonomičtější. V hostelech se ale dostanete třeba i na 20 € na osobu za noc.
Ubytování se dá bookovat i v den, kdy jej potřebujete, v hlavní sezóně bychom ale doporučovali nespoléhat na to, že bude vždycky volno. V květnu byla totiž nabídka dost přebraná.

Jídlo a zásoby

Není třeba s sebou nosit žádné velké zásoby jídla. Stačí 1,5 litru vody na cestu a nějaké drobnosti na svačinu. Třeba proteinovou tyčinku, banán nebo oříšky.

Ráno si totiž můžete zajít do kavárny na snídani. Kafe, sendvič se šunkou a sýrem a něco sladkého (třeba portugalský tradiční pastel de nata) nás většinou vyšly na 8–⁠⁠⁠⁠⁠⁠10 €.

Za oběd pak dáte kolem 10–⁠⁠⁠⁠⁠⁠15 €, jen pozor, na některých úsecích (hlavně z počátku do Almograve) není cestou moc podniků, tak si s sebou zabalte sendvič navíc.

Voda z kohoutku je pitná, a tak si v klidu můžete načepovat do lahve. Chuť sice není nic moc, účel ale splní. Na doplňování tekutin se nám svědčila lahev Quechua aluminium 1,5 l, celkem slušně izoluje, neteče a navíc má praktické pítko.

Protože jsme kávoví závisláci, nosili jsme v batohu ještě malou 0,4l termosku a v ní dvě americana z rána navíc. Kafe na pobřeží, s výhledem na Atlantik a čapí hnízda na útesech, je totiž veliká pohoda!

Hotovost

Budete potřebovat cash. Až budete po cestě z letiště míjet bankomat, neignorujte ho. Někde se s platbou kartou nechytnete vůbec, jinde mají nastavenou minimální výši placené částky na 10 € nebo víc.

Jak se dostat na Rotu Vicentinu

Přestože oficiálně Rota začíná první etapu v S. Torpes, začali jsme v rybářské vesničce Porto Covo. Z Lisabonu tam za 17 € jede autobus. Cesta do Porto Covo trvá dvě hodiny a jízdenky z autobusového nádraží Sete Rios je možné koupili přes web společnosti Rede Expressos.

Kdybyste na autobusáku náhodou zmatkovali, že nevíte odkud pojede váš spoj (protože všechny autobusy vypadají úplně stejně), jděte asi 15 minut před odjezdem do haly a tam naskenujte svou jízdenku na terminálu, který vám ukáže číslo nástupiště.

Doprava zpět na letiště probíhá stejně. Jízdenku koupíte online a několikrát denně můžete z větších měst vyrazit zpět do Lisabonu. Obrňte se ale trpělivostí - z konce Roty pojedete do hlavního města klidně 4 nebo 5 hodin. V autobusech jsou naštěstí toalety, od kterých vám dá klíče řidič.

Jak se zabalit

Úplně v pohodě se obejdete s příručním zavazadlem v ceně lowcost letenky. Není to stoprocentní, už několikrát se nám ale podařilo projít při odletu z Prahy bezpečnostní kontrolou i s trekovými hůlkami v batohu. Pokud tedy máte ty skládací nebo teleskopické, abyste se vešli do limitu rozměru příručního zavazadla, berte je s sebou. Sbalte si toho málo. Myslete na to, že všechno, co vám bude doma připadat nesmírně důležité, si celou dobu ponesete na zádech.

Co ochutnat v Portugalsku

  • I v té nejzapadlejší vesnici si za 2 až 3 € dáte fresh džus.
  • Pastel de nata je portugalská klasika, koláček z listového těsta plněný žloutkovým krémem seženete skoro všude.
  • Chouriço - vepřová klobása, v restauracích nabízejí občas jako tapas nebo jako předkrm.
  • Bacalhau: Sušená a solená treska. Často tvoří základ pro další jídla.
    Obecně se dá říct, že je jídlo v Portugalsku hodně bohaté na bílkoviny. Příloh je méně, masa dost. Až budete chtít při putování doplnit cukry, může vás ale zaskočit, že klasické sycené nápoje tady jsou, snad až na Coca Colu, se sladidly. Fresh je prostě nejlepší možnost.