Lékárnička pro koně: Co mít vždy připravené ve stáji

Buďte připraveni na nečekané situace. Přinášíme seznam věcí, které nesmí chybět v koňské lékárničce pro první pomoc.

Často se může stát, že erární koňské lékárničky ve stájích (pokud tedy jsou) obsahují zbytky a paběrky, co se kde dalo dohromady. Najdou se v nich staré prošlé léky, které nemají pomalu ani čitelnou etiketu, antibiotické kapky, co by správně měly být v chladu (a také už jsou otevřené mnohem déle, než by měly být), z obvazových materiálů se tam sešly pozůstatky z vyřazených autolékárniček a zaprášené (původně sterilní) polštářky. Korunu tomu nasazují tajemné elixíry neznámého složení skladované v různých lahvičkách bez označení a starobylé vyčichlé masti, u kterých je jejich původ často zahalen tajemstvím stejně jako u výše zmíněných roztoků. Valná většina erárních lékárniček tedy nemusí posloužit v krizové situaci. Co s tím?

Nejjednodušším řešením je vytvořit si lékárničku vlastní, která bude našemu zvířeti přímo na míru a bude brát v potaz jeho aktuální potřeby. Na trhu lze v dnešní době najít mnoho koňských lékárniček, ale ne vždy mohou být dostačující, pokud má kůň speciální potřeby (např. pokud se staráte o dušného koně, součástí jeho lékárničky může být třeba i inhalátor, pro koně více náchylné ke kolikám je dobré mít stále po ruce antikolikovou pastu).

Ve vlastní lékárničce si můžeme být jisti, že je její obsah vždy použitelný, a že je skladována na suchém místě, kam nesvítí slunce a kam se za ní nedostanou ani vysoké teploty, ani mráz.

Základ koňské lékárničky

Seznam platných čísel na veterináře

Ten je nejlepší uchovávat rovnou v kontaktech v mobilu, ale neuškodí jej mít i na papíře přímo v lékárničce, pokud bychom u úrazu nebyli a koni sháněl pomoc někdo jiný. Nespoléhejme na kamarády a známé, že nám v případě krize číslo přepošlou, může se stát, že v době naší nouze zrovna u sebe nebudou mít telefon. Taktéž je dobré vědět, kdo v okolí má přívěs (a řidičský průkaz na jeho používání), kdyby kůň musel akutně na kliniku.

Ohlávka s vodítkem

Může viset přímo nad lékárničkou. Hodí se, když se stane, že zraněné zvíře nic nemá na hlavě, za co bychom ho mohli při ošetření podržet.

Sterilní obvazy a obinadla

Na obvázání ran, zastavení drobnějšího krvácení.

Tlakový obvaz

Na zastavení většího krvácení.

Sterilní polštářky

Na nanášení dezinfekce (či čehokoliv dalšího) nebo jako savý materiál pod obvaz.

Dezinfekce

Je lepší dezinfekce, která nepálí, koně nemají rádi bolest stejně jako lidé. Dobrým pomocníkem je Betadine –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ univerzální dezinfekční roztok, který lze použít na rány, bakteriální i plísňové potíže, také na abscesy v kopytech či hniloby střelek.

Sprej obsahující zinek či stříbro

Na povrchové ranky, které není třeba ovázat, ať je to odřenina, spálenina, nebo drobná řezná rána. Chrání ránu před nečistotami pomocí drobného filtru.

Kapky do očí

Pro prvotní zklidnění podrážděných očí, popř. vyplavení drobných nečistot.

Injekční stříkačky různých velikostí

Menší stříkačky jsou vhodné např. na výplach rány proudem dezinfekce. Velkoobjemové stříkačky (výplachové) mohou posloužit např. při podávání antibiotik či jiných léčiv do huby koně.

Nabitá čelovka

Ne vždy ošetřujeme zraněné zvíře na pastvině za světla. Světlo navíc se vždy hodí.

Sterilní rukavice, nůžky, digitální teploměr a pinzeta

Pinzeta je nejlepší kovová.

Hojivá mast

Může být např. měsíčková. Je ideální na různé nehnisající strupy či na suchou kůži. Případně může postačit i čistá vazelína.

Stříbrná lepicí páska

Pokud potřebujeme něco lépe upevnit - např. při zajištění obvazu okolo kopyta v případě abscesu.

Pár základních zdravotních testů, které můžeme u svého koně provést

Na úvod je dobré říci, že je velmi důležité umět rozlišit, co ještě zvládneme vyřešit sami (škrábance), a na co již musíme volat veterináře (kolika, velká krvácející rána). Je zároveň užitečné umět posoudit stav svého koně a znát, jak fungují jeho základní funkce, abychom mohli snáze podchytit problém dříve, než se příliš rozjede. Pokud jsme s koněm v kontaktu téměř denně, snadno na něm vidíme, že je „něco jinak.” Co všechno si ale můžeme sami přímo změřit?

Teplota

- Normální teplota dospělého koně se pohybuje mezi 37 a 38,5 °C.

- Čím vyšší je tělesná teplota, tím větší je to zátěž na metabolismus, teplota nad 40 °C, je pro koně přímo ohrožující a je třeba ji srazit (např. chlazením), od 41 °C nastává tzv. hypoxie (nedostatek kyslíku ve tkáních) a může dojít k poškození vnitřních orgánů jako je mozek, srdce, ledviny či játra.

- Naopak snížená teplota pod 37 °C může provázet kromě podchlazení také šokové stavy, např. z bolesti, poškození organismu či při ztrátě krve.

Tepová frekvence

- Běžná tepová frekvence dospělého koně v klidu se pohybuje mezi 30 až 40 tepy za minutu.

- Pokud je kůň v naprostém klidu a přesto má výrazně vyšší tepovou frekvenci, značí to v jeho těle nějaký problém či šok.

Dýchání

- Dospělý kůň v klidu dýchá pravidelně a zhluboka, nadechne se 8-16× za minutu.

- Rychlé povrchové dýchání většinou značí šok.

- Pokud kůň dýchá přerývaně a ztěžka, trpí nejspíše velkými bolestmi.

Sliznice

- O stavu koně toho mohou hodně prozradit i sliznice, např. dásně: zdravý kůň má sliznice hladké, lesklé a jasně růžové. Bledé sliznice mohou značit bolest, chudokrevnost nebo ztrátu krve.

- Rudě červené sliznice jsou překrvené, bývají při horečkách nebo při silném zánětu.

- Ze sliznic také poznáme prokrvení těla a kardiovaskulární činnost –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pokud dásně nad řezáky krátkodobě stlačíme, měly by se vrátit do původního stavu za 2-3 sekundy, poklud to trvá déle, něco je špatně se srdcem a s tělním oběhem.

Hydratace

Pokud uděláme kožní řasu na krku nebo lopatce, u hydratovaného zvířete se do 2 sekund narovná. Tento test může mírně zkreslovat u mokrých nebo zpocených koní, u kterých trvá vyrovnání řasy trochu déle.

Mobilita

- Kůň normálně reaguje na podněty, je plně bdělý.

- Může se normálně hýbat, zvládne otočku na obě strany či zacouvání, aniž by kulhal či padal.

- Pokud to situace vyžaduje (např. při kulhání), lze s ním pro lepší diagnostiku na tvrdém povrchu naklusat.

Jak postupovat při zranění

Nejdůležitější je zvíře uklidnit. Zároveň nikdy nezapomínejte na svou bezpečnost –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pokud kůň leží, přicházíme tak, aby nás neohrozil případným mácháním kopyty či hlavou, stojícímu zvířeti nasadíme ohlávku s vodítkem, abychom ho mohli přidržet.

Vždy vyhodnoťte vážnost situace, zda je potřeba volat veterináře. V případě komunikace s veterinářem co nejblíže problém popište, aby mohl ještě před příjezdem odhadnout diagnózu, postupujte podle jeho doporučení –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tedy nedávat např. léky na bolest, nikam s ním nechodit nebo mu nedávat jíst a pít, pokud veterinář neřekne jinak.

Nikdy z těla nic nevytahujte (pokud v sobě má zabodlý např. kus dřeva). U větších ran se snažte zastavit krvácení, ale rány nestříkejte dezinfekcemi ve spreji (či jinými přípravky), protože jejich barvy (bývají např. fialové, zelené, či stříbrné) ztěžují veterináři zjištění rozsahu a hloubky zranění. Po prvotním ošetření je také velmi důležité dodržet i následnou léčbu a rekonvalescenci.

To je ze základních informací vše, my vám přejeme, abyste lékárničku a znalosti ohledně první pomoci nemuseli nikdy využít. Vždy je však lepší být připraven, než zaskočen.