Mýtus 1: Veškerý tuk je nepřítel
V běžné mluvě často slýcháme o dobrých a špatných tucích. Když si to převedeme do trochu odbornější terminologie, jedná se o tuky (neboli mastné kyseliny) nasycené, to jsou ty špatné, a nenasycené, které se považují za ty dobré.
Odkud se tento tučný mýtus vlastně vzal? Ann F. La Berge (2008) uvádí, že toto přesvědčení z velké části vyvolalo šílenství ohledně nízkotučné diety, které propuklo v 80. a 90. letech v USA. Všechny druhy tuků, a to jak ty nasycené tak ty nenasycené, byly považovány za „nepřítele”.
Faktem ale je, že naše tělo tuk potřebuje. Je to makroživina zajišťující jeho správné fungování a je také základním materiálem potřebným pro tvorbu hormonů. Nicméně pro optimální zdraví je doporučeno upřednostňovat ve stravě tuky nenasycené, které jsou známé jako nenasycené mastné kyseliny nebo také omega kyseliny, například 3 a 6. Omega 3 mastné kyseliny najdeme především ve lněných a chia semínkách, vlašských ořeších nebo tučných mořských rybách. Omega 6 mastné kyseliny se zase vyskytují v olivovém oleji, v dýňových či konopných semínkách.


