Základy lezení: Jak začít a na co nezapomenout?

Nejprve si představíme jednotlivé lezecké disciplíny. Každé odvětví má totiž své základy v metodice a hlavně svá rizika.

Lezení na rychlost – tato disciplína je oproti ostatním stylům velmi specifická a věnují se jí často lezci spíše atletické povahy. Liší se hlavně tím, že je zde potřeba výbušná síla a cílem je vylézt připravenou cestu – která se už desítky let nezměnila – co nejrychleji.

Bouldering – disciplína, která zažívá velký boom díky malé náročnosti v metodice a také díky tomu, že člověk nutně nepotřebuje k lezení nikoho dalšího. Spočívá v lezení krátkého úseku, většinou do 3–4 metrů, a z vybavení vám postačí jen lezecká obuv a magnesium, případně na skalách ještě bouldermatka. Pokud vás tato disciplína zaujala, můžete si o ní přečíst více ve článku Bouldering: Limitem je jen vaše tělo.

Sportovní lezení – tento druh lezení je jeden z nejoblíbenějších a jedná se o lezení s lanem buď na lezecké stěně, nebo na skále. Oproti boulderingu už člověk potřebuje více vybavení – lezecký úvazek, lezečky, magnesium, lano, karabinu s jistítkem a ve skalách ještě navíc karabiny, expresky a ideálně přilbu. Pokud nelezete na umělé stěně, kde můžete využít i umělé jištění, budete v této disciplíně potřebovat i parťáka na jištění. Vybavení na skály se liší vzhledem k typu skály a jejího fixního jištění. Navíc je zde už nutné znát komplexní lezeckou metodiku.

Vícedélkové lezení – tento styl se vyznačuje lezením určitých délek za sebou, kdy se lezec postupně dostává do vyšších pater na skalní stěně. Toto lezení již vyžaduje velmi pokročilou metodiku zakládání „štandu“ neboli jistícího stanoviště, jištění shora, zakládání vlastních prvků jištění a v neposlední řadě umění číst stěnu, tedy rozpoznat, kudy vytyčená linie vede. Také zde je zapotřebí pokročilejšího vybavení. Používají se dva prameny lana, polovičního nebo dvojitého, které jsou barevně odlišené, dále různé smyčky, vklíněnce a friendy a spoustu dalšího.

Alpinismus – tato disciplína má spoustu dalších odvětví, jako například: mixové lezení, ledovcová turistika, lezení po ledu či expedice. Každý ze zde zmíněných druhů vyžaduje trochu odlišné vybavení, avšak nejvíce se zde navíc oproti předešlým disciplínám využívají mačky a cepíny. 

Než člověk začne s lezením, měl by v první řadě znát základy pohybu na lezeckém území. Je třeba si uvědomit, že jde o bezpečnost všech – nejen vaši, ale i ostatních lezců. Při pohybu na lezeckých stěnách je důležité mít vždy přehled o ostatních lezcích na zemi i na stěně. Pokud někdo leze, vyhýbejte se dopadové ploše, protože v případě pádu by mohl lezec spadnout na vás. Občas se kvůli neopatrnosti mohou stát i vážnější úrazy. 

Před tím, než začnete lézt je potřeba se naučit základní osmičkový uzel. Navíc z bezpečnostních důvodů doporučuji sundat si před lezeckým tréninkem veškeré šperky jako náramky, řetízky a prstýnky, abyste předešli možným zraněním.

Osmičkový uzel je úplným základem a používá se na navázání lezce na lano. Mezinárodní horolezecká federace (UIAA) ho také uvádí jako doporučený uzel, který se používá na mezinárodních závodech, Mistrovství Evropy i světa. Uzel se navazuje na sedák do očka u pasu a nohaviček, které jisticí oko spojují, nebo se dá navázat přímo do jisticího oka. Navázání do dvou zmíněných oček je ale pohodlnější. Na lezecké stěně k lezení v podstatě jiný uzel nepotřebujete.

Neméně důležitá je partnerská kontrola, díky které předejdeme možnému přehlédnutí chyby:

Lezec – u lezce kontrolujeme, jestli má správně oblečený sedací úvazek, zda má osmičkový uzel provlečený ve správných okách a hlavně, zda je dobře zavázaný. Pokud lezeme na top rope, tedy na již nataženém laně, kontrolujeme, že nemáme přetočené lano, aby se netřelo a nepoškozovala se tak jeho integrita.

Jistič – u něj kontrolujeme, jestli má správně založené jistítko a zda ho má procvaklé karabinou, která je zamčená. Zároveň musí být karabina v jisticím oku. Je také dobré mít na konci lana uzel, kdybyste měli kratší lano, než je potřeba.

Tyto základní úkony, které je nutné znát a kontrolovat před lezením, by vám do úplných začátků mohly stačit. Avšak pokud jste naprostý začátečník, vždy je dobré lézt se zkušenějším kolegou nebo přímo v lezeckém centru pod dozorem certifikovaných lezců či trenérů. Minimálně na pár prvních tréninků je vhodné tato centra navštívit, než spoléhat na samostudium. Přeci jen je bezpečnost na prvním místě!