Vaření v přírodě (1/3): Základy a jak začít

Vaření v přírodě zatím nemá v naší zemi nijak velkou tradici a moc často na něj nenarazíte. Výjimkou je poměrně úzká skupina trampů a trekkerů, kteří naopak jiný způsob téměř nevyužívají. Aby si ale běžný turista na výletě sám vařil, s tím se moc často nesetkáme. Důvodů je hned několik. Mnoho lidí si myslí, že pořízení výbavy na vaření v přírodě by bylo moc drahé a nevyplatilo by se, když vyrážejí na výšlap jen párkrát do roka. Pro jiné je to zase nepraktické a některým tato činnost přijde zbytečně náročná. Mnoho lidí se také obává porušení předpisů a vyhlášek, nevědí, co je dovolené a co ne. Naprostou většinu návštěvníků přírody to však jednoduše nenapadne.

Rád bych vám ukázal, že vaření v přírodě se nemusíte obávat, a že je to naopak fantastický způsob stravování na výletě, který já osobně se svou rodinou využívám velice často. A to hlavně proto, že mám dvě malé děti a jejich potřeba hladu je, mírně řečeno, nevyzpytatelná. Podíváme se na několik hlavních důvodů, proč se lidé zdráhají v přírodě vařit, a rovnou si je i vyvrátíme.

Je to moc drahé – Abyste si mohli uvařit v přírodě, nějaké vybavení samozřejmě potřebovat budete. V první řadě určitě využijete plynovou kartuš. Dále budete potřebovat vařič, ešus nebo jinou sadu na vaření, a v neposlední řadě nádobí – příbory, talířky či misky. Toto vše vás vyjde na 1 100–1 500 Kč pro dvě osoby. Pokud se chystáte vyrážet na rodinné výlety, budete potřebovat větší ešus a více nádobí, ale ani tak se nedostanete přes 1 700 Kč. Můžete si samozřejmě pořídit dražší sady, výkonnější vařič a speciální nádobí, a utratit za toto vybavení i 3 000 Kč, běžnému uživateli však bude základní vybavení úplně stačit. Pokud si tyto náklady porovnáte s náklady při návštěvách restaurací, zjistíte, že 2 až 3 rodinné návštěvy jakéhokoliv občerstvení se této investici vyrovnají.

Je to nepraktické – Vzpomínám si na své první výšlapy s úmyslem vaření v přírodě. Většinou to nedopadlo moc dobře: chyběly mi praktické triky, jak si správně uvařit, jídlo si vychutnat a nezašpinit si pak celý batoh od zbytků jídla či špinavého ešusu. Po několika podobných zážitcích jsem si však našel systém, jak všechny nedostatky eliminovat. Jsem si jistý, že ani pro vás to nebude žádný problém a po pár pokusech budete vypadat jako zkušení horalové. O mých tipech se více rozepíšu ve druhé části článku.

Je to náročné – Ano, je to náročnější než si sednout do restaurace a objednat si jídlo, ale určitě to není nic záludného nebo složitého. Vaření vyžaduje úsilí a stejně jako doma, i v přírodě je potřeba hlídat několik věcí. Na druhou stranu, ta svoboda uvařit si, kdykoliv dostanete hlad, a vybrat si k tomu nějaké místo s krásným výhledem, abyste se mohli během oběda či večeře kochat okolní krajinou, ta za to stojí. Při vaření často vidím závistivé pohledy ostatních turistů, kteří už by dali cokoliv za trochu teplého jídla, ale musejí ujít ještě X kilometrů, než dorazí na místo s občerstvením.

Nyní bych rád uvedl pár konkrétních tipů, jak zajistit, že bude vaření v přírodě bezpečné. Záměrně píšu o bezpečnosti hned na úvod, protože je to opravdu to nejdůležitější. Jak již bylo řečeno, plynový vařič můžete používat i národních parcích a chráněných oblastech, ale neznamená to, že jeho použití je naprosto bezpečné. Nejčastější nehodou, která se stává, je převrhnutí vařiče. Není se čemu divit: úzká základna a relativně těžký ešus s jídlem 20 cm nad zemí netvoří zrovna stabilní konstrukci. Pokud dojde k převržení zapáleného vařiče, začne se z něj „vylévat” hořící plyn.

Upozornění: Otáčet zapálený vařič rozhodně nikdy nezkoušejte. Vždy, když jsem tento jev viděl někde na školení, prováděli jej zkušení odborníci ve speciálně upraveném nehořlavém prostředí. Jakýkoliv podobný pokus může skončit nejen požárem, ale i vážnými popáleninami.

Řešením těchto potenciálních nebezpečí je najít si rovný a tvrdý podklad o průměru cca 1 metr a odstranit z něj vše hořlavé (listy, větve, šišky). Než vařič zapálíte a položíte na něj ešus, ujistěte se, že se neviklá a riziko převrácení je tak minimální. Doporučuji také volit místo v závětří, jelikož silnější poryv větru může zapříčinit převržení. Úplně ideální je vařit v přístřešcích, kterých naleznete v horách na vyznačených stezkách spoustu.

Pokud vyrážíte na výlet s dětmi, je dobré jim vše pod dozorem ukázat a vysvětlit jim, jak vařič funguje. V opačném případě by se mohlo stát, že pro ně bude celá podívaná natolik fascinující, že si budou chtít na vše sáhnout a vyzkoušet sami, což může způsobit, že v nestřeženou chvíli vařič převrátí. Dbejte na to, aby děti byly vždy v dostatečné vzdálenosti od vařiče a jakékoliv nebezpečí tak bylo co nejmenší.

Ojediněle se vám může stát, že během nasazování kartuše na vařič dojde k poškození ventilu. Nejčastější příčinou je špatná manipulace, kdy kartuš na vařič nenasazujete zcela rovně. Poškození ventilu způsobí, že z kartuše začne unikat plyn, což poznáte podle typického syčení, jako když pustíte balonek. V takovém případě co nejrychleji odneste kartuš do bezpečné vzdálenosti od zdroje ohně a nechte ji pod dohledem ve stínu na dobře větraném místě, dokud syčení nepřestane. Poté byste měli podle hmotnosti poznat, že je kartuš prázdná. Nikdy už na takto poškozenou kartuš vařič nenasazujte. I když se zdá, že je prázdná, malé množství plynu v ní pravděpodobně zůstalo a její použití už není bezpečné.

Doporučuji tedy vždy kontrolovat, jestli nasazujete kartuš přímo. V případě, že máte závitový systém, máte situaci snazší, jelikož vás závit „nasměruje”. V případě, že máte bajonetový systém, který je typičtější u levnějších modelů, nasazujte kartuš vždy kolmo na vařič. Pokud si na toto dáte pozor, riziko jakéhokoliv poškození se minimalizuje.

Můj tip: Bajonet nebo závit doporučuji stále chránit krytkou. Ta se prodává s kartuší, takže ji po jejím sundání nevyhazujte, ale vždy ji na vařič vraťte. Zamezíte tak poškození systému během transportu a manipulace.

K samotnému vařiči pak ještě doporučuji pořádně prostudovat návod. I když jeho používání není nic složitého a běžně to zvládají děti na táborech, je dobré vědět, jak se s ním správně zachází.

V tomto díle jsem vám popsal, proč stojí za to vaření na turistických výšlapech vyzkoušet, a jak zajistit, aby byla manipulace s vařičem co nejbezpečnější. V následujícím díle Vaření v přírodě 2/3: Vybavení a nádobí vám dám konkrétní rady ohledně výběru správného vybavení a také pár tipů, co si na túře uvařit.