Lukostřelba: Jak se naučit mířit?

Než začnete mířit, je nutné zaujmout správnou výchozí pozici.

• 1. Postavte se na palebnou čáru. Zaujměte stabilní, lukostřelecký postoj – nohy by měly být rozkročené na šířku ramen, kolmo k cíli (špičky nesměřují dopředu, ale do strany.
• 2. Založte šíp. Správně založte šíp na tětivu a na základku luku. Luk a šíp by měly směřovat bezpečným směrem k terči.
• 3. Úchop luku. Položte dlaň na rukojeť luku, držte ji volně, s mírným natočením do strany. Loket je třeba vytočit ven. Tím zajistíte, že tětiva při výstřelu nenarazí do předloktí (s prevencí poranění může pomoct speciální chránič).
• 4. Uvolněte se. Zpevněte střed těla, ale snažte se nebýt v křeči. Před zvednutím luku se uvolněte a spusťte ramena dolů.

Správný úchop a nátah tětivy je pro konzistentní přesné míření základ.

• Se zaměřovačem (olympijský/kladkový luk)
  Tětiva se obvykle drží tak, že jeden prst (ukazováček) je nad šípem a dva prsty (prostředníček a prsteníček) pod šípem.
  
  Ochranné doplňky: Rukavička nebo tab fungují jako ochranu prstů. Některé taby mají zarážku pro lepší ukotvení ruky u obličeje. Většinou se vyrábí z kůže.

• Bez zaměřovače (tradiční/barebow luk)
  U tradičních luků je běžný úchop třemi prsty pod šípem (ukazováček, prostředník, prsteník) s malou mezerou mezi šípem a ukazováčkem.

V průběhu zvedání

Zvedejte zároveň obě ruce a natahujte tětivu směrem k terči (z bezpečnostních důvodů).

Kotvící bod (Anchorpoint)

Bod na tváři nebo na těle střelce, ve kterém se dotýká ruka s tětivou. Slouží jako referenční bod, který pomáhá držet luk při každém výstřelu ve stejné pozici.

Luk se zaměřovačem

Ruka s tětivou by měla být pod bradou, tětiva by měla být zarovnaná s nosem a bradou.

Luk bez mířidel

Ukazováček na tětivě by měl být umístěn do koutku úst. Jedná se o nejběžnější referenční bod.

Pozice

V ideální pozici by mělo vaše tělo tvořit tvar písmene T.

Míření se liší v závislosti na tom, používáte-li mířidla. Nejdůležitější asi je, abyste zůstali uvolnění.

Použití mušky (Peep Sight/Pin)
Pomocí průhledné součástky na tětivě, která se používá pro míření, je možné zlepšit viditelnost nebo zpřesnit míření. Pomocí mušky jednoduše zamíříte na střed terče.

Tip: Nemusíte se za každou cenu snažit mířit přesně do středu. Zkuste se soustředit na požadovanou zónu (např. žluté/červené pole) a zůstaňte uvolnění. Napětí a snaha o dokonalost často vede k horším výsledkům.

Nastavení mířidel
Čím blíže k terči střílíte, tím výše bude muška na indikátoru. Při střelbě na delší vzdálenost ji musíte snížit.

Nastavujte mířidla ve stejném směru, jako je chyba na terči (pokud střílíte moc doleva, posuňte mířidla doleva).

Zaměření hrotem šípu
Lukostřelec míří špičkou šípu na požadované místo (nebo blízko něj).

Hlavně se uvolnit

Zaměřte se na místo, které chcete zasáhnout (žlutá/červená), a věřte svému instinktu a svalové paměti.

Korekce výšky prstů

Pokud šíp dopadá příliš vysoko/nízko, upravte umístění prstů na tětivě:

Šíp letí MOC VYSOKO: Posuňte prsty na tětivě níž.

Šíp letí MOC NÍZKO: Posuňte prsty na tětivě výš.

Po nátahu a zamíření přichází nejdůležitější fáze, vypuštění. Tětivu nechte přirozeně vyklouznout z prstů, zatímco ruku plynule zatáhnete dozadu podél krku/tváře<úb> o několik centimetrů (horizontální pohyb). Ačkoliv se to může zdát nepodstatné, tento pohyb (Follow-Through) je pro čistý výstřel velmi důležitý.

Trénink dělá mistra a proto se nevzdávejte, pokud se vám při prvních pokusech nebude dařit trefovat ani do stojanu. Uvidíte, že když to budete zkoušet, rychle se zlepšíte. Hlavně se netrapte a pořádně si to na střelnici užívejte.