Koňský spánek a odpočinek: Vše, co potřebujete vědět

Stejně jako lidem i koním spánek umožňuje zotavovat se z fyzické i psychické námahy nasbírané při každodenních činnostech, ať už je to trénink, vyjížďky, pasení ve výběhu či stání v boxu. Během spánku koňský mozek třídí, zpracovává a upevňuje vzpomínky, které za den nasbíral, a to má vliv na jeho učení a zvládání nových situací.

Také se během spánku produkují bílkoviny zvané cytokiny, které mají vliv na regulaci růstu, dělení buněk a obranyschopnost imunitního systému. Spánek dále reguluje i spoustu dalších tělesných funkcí, například metabolismus či hormony.

Bez dostatku kvalitního spánku tedy mohou být koně náchylnější k nemocem a infekcím a může se negativně změnit jejich chování. Dobře odpočinuté zvíře je mnohem klidnější a předvídatelnější, zatímco kůň se spánkovou deprivací může být z důvodu nevyspalosti podrážděný, úzkostnější, lekavější a celkově nevyzpytatelnější.

Možná jste se vy nebo někdo ve vašem okolí setkali s tím, že za vámi přiběhl náhodný kolemjdoucí, že máte v ohradě ležícího koně, který vypadá jako mrtvý. Podřimování vestoje u těchto čtyřnožců zná každý, vidět však spát koně na zemi je vzácnější úkaz, protože dospělý kůň takto odpočívá každý den jen velmi krátkou dobu - přibližně jen 15 % z celé doby spánku. Oba druhy spánku (vleže i vestoje) jsou však pro něj velmi důležité.

Spánek vestoje je velmi lehký, je to spíše takový hlubší odpočinek, ve kterém zůstávají svaly částečně zapojeny, aby udržely váhu těla. Kůň při něm svěsí hlavu, uvolní uši (a někdy i spodní pysk), přenese váhu na přední končetiny, které se tím „uzamknou” (aparát na noze zapojí šlachy a vazy, aniž by aktivně zapojoval svaly) a jednu ze zadních končetin mírně pokrčí a opře ji o špičku kopyta. Tento způsob uvolnění těla zajišťuje možnost odpočinku a zároveň koně nepřipravuje o možnost rychlého úniku, pokud by byl ohrožen predátorem či jinou hrozbou.

Při spánku vleže se kůň plně položí na zem, buďto na břicho, nebo na bok. Tento druh odpočinku je naprosto nezbytný, kůň v něm prožívá hlubokou fázi REM, kterou vestoje zažít nemůže - dochází při ní k hluboké svalové relaxaci a k důležitým procesům v mozku. Proto je z naší strany důležité zajistit koni dostatečný pocit bezpečí, aby cítil, že si může dovolit do této pro něj velmi zranitelné pozice ulehnout. Bez možnosti spánku vleže se velmi rychle dostaví spánková deprivace a kůň může být velmi nebezpečný sobě i svému okolí, můžou se mu napřiklad uprostřed cvalu vlivem únavy podlomit nohy a může následovat ošklivý pád i s jezdcem na hřbetě.

Spánek se u koní stejně jako u ostatních savců, ptáků a plazů, dělí na REM a nonREM fázi. NonREM fáze se vyznačuje pomalými mozkovými vlnami, je snižený svalový tonus, zpomalí se dech i tepová frekvence. Je to lehčí část spánku, kterou může kůň vykonávat vleže i vestoje. Je důležitý pro fyzický odpočinek a regeneraci, relaxují při něm tkáně.

REM spánek je hlubší fáze, ve které probíhají kognitivní procesy a objevují se sny (jak savci, tak ptáci, a dokonce i plazi prožívají v REM fázi snové části). Koně při něm leží na boku. Je velmi důležitý a nepostradatelný, slouží k optimální funkci mozku a k duševní pohodě. Obnovují se mozkové funkce a dochází k třídění a ukládání vzpomínek do paměti. Je pro něj charakteristická intenzita mozkové činnosti srovnatelná s bdělým stavem. V REM fázi dochází pod zavřenými víčky k rychlému pohybu očí, tepová a dechová frekvence je nepravidelná, může být i zrychlená, tělesná teplota klesá. Svalový tonus se snižuje, může však docházet k záškubům svalstva.

Pravidelný nedostatek kvalitního spánku způsobuje u koní stejně jako u lidí zhoršení všech funkcí organismu, klesá výkonnost zvířete i jeho schopnost učit se, přemýšlet a jednat s rozvahou. S nedostatkem spánku může jít ruku v ruce i změna chování, kůň může být ve stresu, nevyzpytatelnější, agresivnější, úzkostlivější, lekavější.

Pokud si kůň nemá možnost lehnout několik dní v kuse, dostaví se spánková deprivace, zvíře může náhle upadat do hlubokého spánku, mohou se mu podlamovat nohy či se může zhroutit celý. Mohou nastat např. neurologické potíže, žaludeční vředy, problémy s pohybem či ztráta hmotnosti.

Potíže s pravidelným a dostatečným spánkem mohou nastat:

• pokud kůň změní stáj nebo i jen pastvinu či box ve stáji a nesedne si s novými “sousedy” ve vedlejších boxech
• pokud se změní denní rutina (například se prodlouží svícení ve stáji, jeho jezdec chodí jezdit pozdě večer po práci)
• pokud se změní struktura stáda, například odejde jeho dlouholetý kamarád či naopak přibyde do stáda kůň, který jej začne pronásledovat
• pokud kůň přijde do nového stáda a špatně do něj zapadne
• v boxu nebo ve výběhu nejsou vhodné podmínky pro ležení
• trpí bolestí, která mu brání v ulehnutí - například artróza či zranění
• změní se mu majitel/pravidelný jezdec/ošetřovatel
• začne závodní sezóna a s ní se koni změní denní režim
• v okolí se nachází nezvyklý hluk (dětské pobyty u koní, hluk např. při rekonstrukci stájí či nějakého objektu či vozovky v jeho okolí).

Pokud chodí koník na noc do boxu, nejlepší je pro něj pravidelný režim. Koně jsou velmi rituální zvířata a dobře si pamatují, v kolik se chodí do výběhu či domů do boxu, v kolik je krmení a v kolik začíná večerka. Neméně důležité je se s ostatními ve stáji domluvit na dodržování tohoto společně domluveného režimu, protože když tam první z majitelů bude „strašit” už v pět ráno a další pojede za svým chlupáčem v deset večer (přičemž ve stáji rozsvítí a všechny tím vzbudí), moc prostoru pro klidný odpočinek tam již nezbyde.

Pro koníka je taktéž důležité, aby měl vedle sebe v boxu někoho, s kým se kamarádí, nebo se s ním aspoň snese. Pokud má vedle sebe největšího rivala ze stáda či koně, který je v hierarchii výše a ve stádě ho utlačuje, žije v neustálém stresu, protože je zavřený a nemá kam uniknout.

Posledním důležitým bodem je dostatečně velký box s neklouzavou podlahou, protože pokud se kůň bojí, že se nezvedne, tak si prostě nelehne.

Pokud má kůň venkovní režim 24/7, nejdůležitějším bodem je harmonicky složené stádo, ve kterém není žádný „uzurpátor”, který by nedovolil níže postaveným koním si lehnout. Koně ve venkovním stádě se ve spánku střídají a tak si navzájem zajišťují pocit bezpečí, kdy jeden hlídá a další spí.

Jak již bylo psáno výše, spánková deprivace vzniká, když si kůň několik dní nelehne a jeho mozek neprojde hlubokým spánkem. Každý z nás si minimálně jednou ve studentských letech zažil, jaké to je, když se jeden nebo více dní po sobě pořádně nevyspíme –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ máme mozkovou mlhu, je pro nás těžké se na cokoliv soustředit a jsme schopni „usnout ve stoje”. Kůň je na tom velmi podobně, pokud nemá možnost řádného spánku, je ospalý, podrážděný, podává slabší výkon, může ztrácet na váze a na předních karpech se mu můžou opakovaně objevovat oděrky, které vznikají při podlomení předních nohou. Pokud danou situaci neřešíme, může dojít až ke kolapsu zvířete. Spánková deprivace má však celkem snadné řešení –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ stačí zajistit zvířeti, aby mohlo pravidelně kvalitně spát, a problém sám zmizí.

Narkolepsie je závažné onemocnění, které nelze vyléčit. Jedná se o neurologickou poruchu, při které není mozek schopný správně regulovat cyklus spánku a bdění. Je to poměrně vzácné onemocnění, spousta epizod, co vypadá jako narkolepsie, je prostý nedostatek spánku, u kterého stačí zjistit příčinu a problém tím vyřešit. Kůň trpící narkolepsií je nadměrně ospalý a při vzrušení či stresu upadá do REM fáze, lze při tom pozorovat rychlý pohyb očí. Tyto záchvaty bývají spouštěny vnějšími podněty jako jsou cizí zvuky, rozdovádění při hrách, nové situace, krmení či stresové situace. Taktéž může zvíře trpět kataplexií, což je náhlá ztráta svalového tonusu a dočasná nekontrolovatelná svalová slabost, která může způsobit pád na zem.

Diagnóza narkolepsie může být náročná, protože je potřeba vyloučit další neurologické stavy, muskuloskeletální, metabolické, respirační a kardiovaskulární příčiny a nedostatek spánku. To obvykle vyžaduje fyzické vyšetření spolu s laboratorními testy na základě klinických příznaků a anamnézy.

Příčina narkolepsie momentálně není známa. U některých plemen (napřiklad lipicáni) se může projevit jako dědičné onemocnění, většinou se však v koňské populaci objevuje náhodně a velmi sporadicky.