Jak vybrat boty na atletiku

Nejprve si krátce povíme něco o tom, k čemu taková bota s hřeby vlastně slouží. Atletické tretry jsou specializovaná obuv pro atlety, která je mimořádně přilnavá k tartanu nebo ostatním umělým povrchům, které najdeme na atletických stadionech. Tretry dělíme na několik základních kategorií podle rozmanitých atletických disciplín. Jejich společným ukazatelem je bezpochyby hmotnost. Boty na atletiku jsou extrémně lehké.

Prvním typem jsou tretry sprinterské. Od nich atlet očekává zejména dobrý odraz jak pro rychlý start, tak při samotném běhu. Tyto boty mají velmi pevnou, většinou celoplastovou podrážku pro silný záběr a rychlý odpich od země. Jelikož v této disciplíně je nejdůležitější rychlost, bota musí být co nejlehčí a běžec musí mít co nejlepší kontakt se zemí. Z těchto důvodů tyto boty nemají žádné tlumení, bylo by kontraproduktivní a nemělo by využití. Pro odpich a rychlost je v přední části umístěno nejčastěji 7–8 hřebů.

U běžeckých treter na střední a dlouhé tratě již tlumení smysl určitě má. Běžci v botách tráví delší dobu a jejich klouby jsou více zatěžovány. Pod samotnou podrážkou tak najdete pěnu a lehké tlumení. Zpravidla se množství pěny liší podle vzdálenosti, na kterou jsou tretry určené. Čím delší trať, tím delší zátěž a tím větší tlumení je potřeba. Jelikož při vytrvalostním běhu není nejdůležitější rychlý start a rychlost, je zde i méně hřebíků, většinou kolem 5–6. Materiál svrchního povrchu je příjemnější, měkčí a přizpůsobivější.

Vrhačské tretry jsou speciální tím, že jako jediné z atletické obuvi nemají hřeby. Vrhačské odhodiště je z betonu a vrhač potřebuje, aby bota při otočkách po zemi klouzala a byla rychlá. Na podrážce je použita tvrdší guma bez vzorku a hřebů, což zajišťuje potřebný skluz. Vzhledem k tomu, že vrhačská disciplína nevyžaduje běh a přesun, u těchto bot nenajdete ani žádné tlumení.

Tretry na skokanské disciplíny jsou obecně pevnější než výše zmíněné druhy. Mají více vyztuženou patu kvůli odrazu, který směřuje přes ni. Svrchní materiál je také pevnější a často zde nalezneme kromě tkaniček i suchý zip, který obepíná chodidlo v přední části a zajišťuje tak jeho pevnost a stabilitu při odrazu. Skokanských disciplín existuje hned několik, a proto můžeme tyto tretry dále dělit podle druhu skoku – skok daleký, trojskok, skok o tyči a skok vysoký. U prvních tří jmenovaných se tretry většinou moc neliší. Na skok vysoký mají boty trochu jiný, specifičtější vzhled a hřeby mají kromě špičky i na patě.

Poslední kategorií jsou krosové tretry. Vzhledem se velmi podobají tretrám na dlouhé tratě, mají však delší hřeby, uzpůsobené na běh v polích a po bahnitém povrchu. Krátké hřeby by do takového terénu nebyly dostačující.

Co se týče délky hřebů, atletika má svá pravidla a povolené délky. Pro skoky, běhy a sprinty na venkovním oválu může být maximální délka hřebů 9 mm. Pro hod oštěpem a skok vysoký je to až 12 mm. 12mm hřeby se také dají využít na krosových závodech mimo atletický ovál. Do haly jsou povoleny hřeby o délce pouze 6 mm, delší jen s povolením konkrétního pořadatele.

Touto kategorií končíme základní rozdělení a výběr treter na atletiku. Vždy je vhodné si botu vyzkoušet nejen při chůzi, ale i v pohybu, na který je určena. Pokud to tedy možnosti v obchodě dovolí, v tretrách se proběhněte, vyskočte si do výšky nebo vyzkoušejte odraz. Doufám, že vám článek osvětlil jednotlivé typy a kategorie a teď již hurá na ovál!