Turistika se psy: Jak si užít společné výlety?

Největší výhodou pěší turistiky se psem je prohloubení vašeho pouta se zvířetem. Společná intenzivní aktivita přiblíží světy člověka a psa a umožní posílení vzájemných vztahů. Další plus je samozřejmě to, že celodenní túrou unavíte a zabavíte jak sebe, tak pejska. Městské procházky jsou často vynucené a nezábavné jak pro vás, tak pro vašeho parťáka, společné objevování divočiny je ale něco, co může být psychicky i fyzicky náročné (a to jen v tom nejlepším slova smyslu) pro všechny členy výpravy. V neposlední řadě je obrovskou výhodou fakt, že vám pes pomáhá. Máte-li svého čtyřnohého přítele zapřaženého za vodítko v sedáku, nesmírně vám to pomůže s překonáváním rovinatých i strmějších úseků. Psi jsou pracovní zvířata a obzvláště některá plemena mají v DNA zakódováno, že tvrdá práce a pomoc člověku jsou to nejlepší, co mohou dělat. Díky této skutečnosti mohou z této aktivní spolupráce těžit jak majitel, tak zvíře.

Stejně jako při každé pěší túře, i v případě horského výletu se psem je nutné dobře naplánovat trasu. Ne všechny oblasti jsou snadno přístupné. Než se vydáte na cestu, podívejte se, zda váš výlet nevede přes přírodní rezervaci a informujte se o platné legislativě.

Ne každý pes je zrovna atlet a i ti nejobratnější a nejvycvičenější jedinci nejspíš nebudou schopni překonat strmé úseky po řetězech nebo žebřících. Příliš exponované cesty vám tedy doporučujeme úplně vynechat. Než se vydáte ven, ujistěte se, že součástí vaší trasy nejsou příliš strmé úseky. V případě, že se rozhodnete vyrazit na túru v náročném horském terénu, buďte připraveni na to, že svého miláčka budete možná muset kousek poponést, vysadit na kamennou polici apod. Vycházku v Jánošíkových dierach s bulmastifem vám zkrátka nedoporučujeme.

Při plánování výletu je také důležité myslet na to, že se pes musí pravidelně ochlazovat pitím vody. Obzvláště v létě vám tak doporučujeme plánovat trasy vedoucí podél vodních toků nebo jiných vodních ploch. V případě nedostatku přírodních zásobáren vody budete muset všechny tekutiny nést s sebou.

Jakmile naplánujete trasu, je třeba se vrhnout na pořizování vybavení. To bude záviset na plemeni, velikosti a věku vašeho zvířete a na náročnosti terénu.

K základnímu vybavení na každou procházku, výšlap či túru patří vodítko, obojek se známkou, postroj pro psa a speciální sedák pro jeho majitele. Vodítko může být pevné nebo pružné. Pružná vodítka se používají na běh a další disciplíny psího sportu, absorbují totiž lépe energii při pohybu a necukají psem ani psovodem. Obojek se známkou, na níž je telefonní číslo majitele, by měl mít pejsek nasazený pokaždé, když opustí bezpečí domova. Čipování psů je sice od roku 2020 povinné, k načtení čipu je ale třeba asistence policie nebo jiného odpovědného orgánu (a ne každý čip je zaregistrovaný). Telefonní číslo ale může využít každý, kdo zatoulaného pejska najde. Speciální postroje zaručí pohodlí a bezpečnost za každé situace. Některé jsou vybaveny reflexními prvky, jiné mají speciální popruhy na přidržení nebo nadzvednutí psa apod. Běžecké postroje pro psy končí až za tělem zvířete, aby dokonale rozložily hmotnost při náročném fyzickém výkonu. Pro co největší pohodlí a využití energie při túře s vaším parťákem vám doporučujeme zakoupit speciální „postroj“ i pro sebe. Canicrossový sedák zaručí, že vás pes potáhne za těžiště a vy budete mít navíc volné ruce pro manipulaci s ostatním vybavením.

Abyste si výlet co nejvíce zpříjemnili, můžete také pořídit batoh pro psy. Díky zavazadlu, které připnete pejskovi na záda, si může zvíře nést vodu, jídlo nebo hračky samo. Pozor na to, jak těžký náklad váš pes ponese! Dospělý pes v dobré zdravotní kondici unese třetinu své váhy. Při celodenních túrách doporučujeme náklad vážící maximálně čtvrtinu jeho tělesné hmotnosti. Štěňata a psí veteráni by se zase neměli namáhat vůbec.

Na výlety s sebou můžete vzít také skládací cestovní misku, kapsář na pamlsky (podobně poslouží také lezecké pytlíky na magnézium), lékárničku první pomoci pro psa nebo psí pláštěnku.

Tak jako ve městech, i v přírodě je třeba brát ohled na ostatní turisty i na okolí. Ne všichni lidé mají rádi psy, a ne každý pes si chce hrát právě s vaším mazlíčkem. Je důležité myslet také na rostliny a volně žijící zvířata. Vezměte si s sebou sáčky na exkrementy a myslete na to, že je třeba je vyhodit do koše a nenechat je ležet na turistickém chodníku.

Pes by měl být v ideálním případě dobře vycvičený. Kromě základních povelů jako je přivolání, „sedni“ a „k noze“, jej můžete naučit také specifičtější povely pro pěší turistiku: „vlevo/vpravo“, „stop“, „vpředu“ apod.

Po návratu domů prohlédněte, jestli pes nemá klíšťata nebo není nějak poraněný. Zaměřte se především na tlapky a polštářky. Těm přítulnějším můžete po túře dopřát i malou masáž. Než pejska nakrmíte, počkejte 1–⁠3 hodiny, žaludek psa je totiž po náročném výkonu vystaven většímu riziku dilatace (torze).

Můj tip: Nezapomínejte na to, že pozitivní motivace u psů funguje lépe než trestání. Pokud si pes výlety spojí s něčím pozitivním, bude se na ně těšit, bude přirozeně poslušnější a túry tak budou příjemnější jak pro něj, tak pro vás.

V případě, že jedete autem, pořiďte si přepravní box či bezpečnostní pás do auta. Využíváte-li veřejné dopravy, pejsek musí mít náhubek, bez nějž vás do některých dopravních prostředků nepustí.

Stejně jako u lidí, je i u psů důležitá fyzická kondice a připravenost na velkou zátěž. Pokud máte pejska, který je zvyklý celé dny ležet na gauči a chodit na krátké procházky, zkuste nejdříve prodloužit každodenní výlety a pomalu zkoušet náročnější terén, než se vydáte do hor. Psí sportovci mohou zátěž zvládnout lépe, i tak je ale dobré je na horská dobrodružství připravovat postupně. Nebojte se zeptat na rady zkušených psovodů nebo kynologů.