6 pravidel pro klidné soužití koňáků a nekoňáků

Nekrmte koně v ohradách, může jim to ublížit.

Řeknete si, že jedno jablko koni neublíží, ale opak je pravdou. Dobrý úmysl může vést ke katastrofě.

Koně mají velice citlivé zažívání a jejich jídelníček je potřeba bedlivě hlídat. Jelikož postrádají dávicí reflex, nemohou zvracet a nemají tedy možnost se nevhodné potraviny zbavit. Čekají je pak prudké bolesti břicha, kterým se říká kolika. A kolika může vést až k úhynu. Proto nikdy nekrmte koně, který není váš.

Je třeba pamatovat i na to, že koně, které neznáte, mohou být na různých dietách a stravovacích opatřeních, jejichž porušení jim může ublížit. Proto ne vždy koně najdete v travnatém výběhu. Může být venku i v tzv. padoku (paddocku), tedy v ohradě s hliněným nebo písčitým povrchem. Netrhejte trávu z okolí a neházejte ji do padoku , protože kůň tam může být právě proto, aby se k zelenému nedostal.

Pokud chcete koním donést něco dobrého, vždy se nejprve zeptejte majitele , co mohou a co mají nejradši. Nachystejte si pak povolené dobroty (budou to třeba jablka, mrkve, sušený chléb) do košíku či plátěné tašky, domluvte si návštěvu a nadílku majiteli nebo stájníkovi předejte. Ti je poté jednotlivým koním rozdělí podle toho, co jíst mohou a co ne. Za odměnu si třeba budete moci koně pohladit. Vyhněte se igelitovým pytlíkům a taškám, dobroty se v nich mohou snadno zapařit.

Pokud si chcete koně pohladit, vždy se zeptejte majitele nebo stájníka.

I koně mají svou osobnost a ne všichni mají rádi hlazení. To, že k vám kůň natahuje hlavu automaticky neznamená, že chce podrbat. Proto se na tento typ kontaktu vždy zeptejte majitele. V opačném případě koně buď jenom poplašíte, nebo vám dá důrazně najevo, abyste to už nedělali.

Psa přivolejte a připněte na vodítko. I pro jeho dobro.

Co Čech, to pejskař. V případě, že potkáte na vycházce jezdce na koni, přivolejte svého psa a připněte jej na vodítko. Ne každý kůň je totiž na psy zvyklý a volně pobíhající hafan ho může vyplašit. V ohrožení je pak i zdraví jezdce. Přivoláním a připnutím psa se vyhnete nebezpečným situacím, které můžou skončit zraněním koně, jezdce nebo i psa, který může dostat pořádný kopanec.

V přírodě stůjte vždy viditelně na kraji cesty, kůň se může snadno vylekat.

Kůň je ze své podstaty stádové zvíře a pokud má volit mezi útokem nebo útěkem, vždy raději utíká. Bedlivě sleduje své okolí a vyhodnocuje, zda je v bezpečí. Když potkáte jezdce například v lese, počkejte v klidu na kraji cesty a nechte koně projít. Neschovávejte se za stromy, neschovávejte se raději vůbec. Když na vás bude kůň dobře vidět, bude vše v pořádku.

V autě zpomalte, netrubte. Nechte jezdce a koně vzdálit, než znovu naberete rychlost.

Z autoškoly si určitě pamatujete, že jezdec na zvířeti je účastník silničního provozu. Proto když potkáte na silnici jezdce, mírně zpomalte, netrubte. V případě objíždění dejte jezdci dostatečný prostor, jistě si nechcete auto ozdobit otiskem podkovy na dveřích. Rychlost nabírejte postupně, ať se kůň nesplaší.

Dodržujte bezpečnou vzdálenost. Transport koní potřebuje mnohem delší brzdnou dráhu.

Koně na silnici můžete potkat i jinak než „po kopytě“. Často cestují na různé závody, soustředění či za novým majitelem. Myslete na bezpečnou vzdálenost a nenajíždějte na přívěsy. Vrčící motor přímo za zadkem není pro koně příjemný. Může znervóznět a začít přešlapovat nebo kopat do zadní přepážky.

V případě předjíždění pak nechte vozíku s koňmi dostatek prostoru a zařazujte se výrazně později než při předjíždění osobního auta. Řidič vozíku potřebuje před sebou dostatek prostoru a o mnoho delší brzdnou dráhu. Fyzika je neúprosná a 500 kg živé váhy má svoji setrvačnost. Navíc koně v přepravníku nemají bezpečnostní pásy. Při prudkém brzdění mohou spadnout a ve vozíku se zaklínit.

A na závěr malá výzva: Začněte jezdit na koni! Podpoříte své duševní zdraví.

Nejhezčí pohled na svět je z koňského hřbetu. To vám potvrdí každý, kdo na koni někdy seděl. Nejde však jen o samotné ježdění. Všechny aktivity s koňmi podporují duševní zdraví, jelikož odbourávají stres a prospívají i pohybovému aparátu. Pomáhají také zlepšovat dnes tolik vyhledávané a oblíbené „soft skills“ a nejen to.

Možná už jste slyšeli o hiporehabilitaci, ale věděli jste, že koně můžete potkat jako terapeuty v adiktologických centrech, nemocnicích či domovech pro seniory? Neváhejte se podívat třeba na stránky České hiporehabilitační společnosti, Asistenčního jednorožce nebo spolku Ryzáček. Dozvíte se tam o těchto aktivitách více.