Fáze nabývání rovnováhy při chůzi
Před čtvrtým rokem života se dítě učí pohybu do určitého směru, kdy si postupně osvojuje chůzi, při níž pohybuje nohama vedle sebe. Ve čtyřech letech je již dítě schopno chůze po podložce o šířce chodidla a půl tak, že dává nohu před nohu.
V 6 letech je již dítě schopno pokládat nohu před nohu (patu před špičku) na podložce o minimální šířce jeho chodidla.
Psychomotorický vývoj
Psychomotorický vývoj dítěte vychází z genetických, motorických a psychických předpokladů. Na psychomotoriku dítěte mohou mít vliv různé pomůcky napomáhající zlepšování motoriky.
Motorika dítěte se skládá z několika sfér: tělesné konstrukce, dynamické koordinace, rovnováhy, koordinace ruka-oko, jemné motoriky a představu prostoru a času.
Tělesná konstrukce
Tělesná konstrukce je představou, kterou má dítě o svém těle. Ta mu umožňuje provádět přesnější pohyby, vnímat své tělo a získat sebedůvěru. Vzniká nejdříve pomocí vjemů a pohybů (tělo vnímá, tělo jedná), následně je tělo zobrazováno a povídá se o něm (obrázek panáčka). Čím je dítě aktivnější, tím má přesnější představu své tělesné konstrukce, a tím i lépe koná.
Koordinace ruka-oko
Koordinace ruka-oko zahrnuje veškeré činnosti umožňující zaměřit celým tělem či jeho částí: u nejmladších se jedná o kopírování trajektorie, následně zaměření velkým předmětem na velký cíl, nejdříve rukama, pak nohama, a to až k osvojení jemné motoriky prstů: brnkání na klavír, navlékání korálků, písmo.
Představa prostoru a času
Představa prostoru a času zahrnuje vše, co umožňuje dítěti se orientovat v čase (před/po, rytmické aktivity, den/noc, roční období apod.) a v prostoru (před/za, nad/po, vpravo/vlevo apod.).
